I když byrokracie a kvalitní lidi jsou problémem firem všech, mezigenerační výměna tíží hlavně právě rodinné firmy, které jsou v tomto velmi specifické. Často se totiž stává, že potomci majitelů firem vůbec nemají vztah k odvětví, ve kterém firma podniká, a tak nejsou mnohokrát vůbec ochotny převzít zodpovědnost za firmu po rodičích a tím pádem se firma dostává z tohoto důvodu do fáze zániku.
Protože toto téma je opravdu velkou nevyřešenou otázkou, stále se na podnikatelských konferencích řeší, jak by se měly takové firmy chránit i zákonem, jak by měly být specifikovány a vymezeny. Vzorem pro takové diskuze jsou samozřejmě některé evropské země, kde právě takové zákony existují.
Již v historii několik ministrů pro místní rozvoj slibovalo, že opravdu bude tato situace řešena i zákonem, protože i současný premiér se domnívá, že rodinným firmám se po revoluci nevěnovala patřičná pozornost a podpora.
Samozřejmě praktická stránka věci zase leží v rozporu s oponenty návrhu, kterým se nelíbí, že by snad právě tyto společnosti měly být i dle zákona zvýhodněny proti ostatním fungujícím společnostem bez rodinného základu.
Rodinné podnikání
Rodinné podnikání by tedy podle návrhu zákona mělo zahrnovat tři základní formy:
· Rodinná obchodní společnost
Taková společnost by měla být z nadpoloviční většiny ve vlastnictví právě členů jedné rodiny nebo minimálně jeden člen rodiny by měl být členem právě jejího statutárního orgánu.
· Rodinná živnost
Jedná se také o živnostenské podnikání a na takovém podnikání se svojí prací nebo majetkem budou podílet minimálně dva členové jedné rodiny, přičemž minimálně právě jeden z nich musí být držitelem živnostenského osvědčení.
· Podnikání rodinných firem
Taková rodinná firma, která se věnuje polnohospodářské výrobě má dva ze svých rodinných příslušníků věnujících se prací či podílejících se majetkem právě na provozu a fungování firmy a zároveň jeden z nich jeden z nich je držitelem příslušného osvědčení.